12 let Jazzfruitu: rozhovor s Honzou Gregarem

Před námi leží už dvanáctý ročník Jazzfruitu, a to si žádá pořádné ohlédnutí do minulosti! Proto jsme si pozvali toho nejpovolanějšího, zakladatele soutěže Honzu Gregara. Co ho za dvanáct let existence Jazzfruitu nejvíc potěšilo? Který ze soutěžících mu uvízl v paměti? Čti dál a dozvíš se to!

Proč jste Jazzfruit začali dělat?

Chtěli jsme podpořit kariéry mladých českých jazzmanů a tím podpořit jazz jako celek. Ostatně to byl i důvod, proč jsme založili Mladí ladí jazz. V případě Jazzfruitu nám nejde jen o realizaci soutěže a rozdávání odměn, ale chceme kapelám pomoci se posunout dál na jejich cestě na vrchol – v jejich sebeprezentaci před českou i zahraniční veřejností a s vyhledáváním koncertních příležitostí. S tím souvisí naše snaha o export českých jazzových projektů do zahraničí, což vnímáme jako klíčové. Proto i poslední ročníky Jazzfruitu směřují, mimo jiné, tímto směrem.

 V čem vidíš jedinečnost Jazzfruitu oproti jiným hudebním soutěžím?

 Stejně jako jsme měnili zaběhlé představy o jazzových koncertech, chtěli jsme i mladým muzikantům nabídnout progresivní soutěž. Ne nic zkostnatělého, s předepsanými skladbami, které musíte hrát, nebo přísným žánrovým omezením. Mnohem víc nás zajímá autorská tvorba a originalita projektu. V soutěži tak mohou být projekty hodně širokého žánrového rozptylu, od folk-jazzu až po jazz-metal. Jednoduše řečeno, podle nás je lepší více tvůrčí svobody a méně škatulek. 

 Proč zrovna JazzFRUIT?

 Vymýšlení názvu je vždycky složitá věc. V naší organizaci si už děláme srandu, že máme v oblibě hlavně ty trojslovné. Každopádně to vymýšlení nám v případě Jazzfruitu zabralo hodně času. Hledali jsme cestu, jak vyjádřit o čem soutěž je a došlo nám, že hledáme budoucí jazzové ovoce. Hledáme plody českého jazzového prostředí v podobě mladých kapel a umělců. Těm pomáháme, aby dozráli ve fakt kvalitní produkt. Proto Jazzfruit.

Vzpomeneš si na moment, kdy tě Jazzfruit opravdu naplnil radostí?

Třeba loni na jaře, na začátku covidové pandemie. Nevěděli jsme vůbec nic a odložili celý festival Mladí ladí jazz. Když přišel nápad, jak udělat Jazzfruit online, tak jsme netušili, jestli budou mladí umělci ochotní do soutěže v takové podobě jít. Nakonec se jich přihlásil rekordní počet a byly to skvělé projekty. To mi udělalo velkou radost. Ukázalo to, že naše práce dává smysl a Jazzfruit nabízí kapelám něco, co chtějí.  

 Máš naopak nějakou opravdu špatnou vzpomínku?

 Upřímně, ne 🙂 

Která kapela z minulých ročníků ti uvízla v hlavě a proč?

 Soutěží za dvanáct let prošlo hrozně moc skvělých kapel i výjimečných muzikantských osobností. Kdybych měl brát jen těch pár posledních, tak jako první mě napadl Igor Ochepovsky, kterému se dobře daří prosazovat s jeho projektem, kde má zároveň skvělé spoluhráče. Ale hned mám v hlavě další. Třeba loni, to byla taková kometa náctiletých kluků s projektem KI 木, kteří se dostali až do finále. A mohl bych pokračovat dál. 

Podělíš se o nějaké zajímavé historky ze zákulisí?

 Těch je opravdu hodně, zrovna mě napadla tahle: last minute shánění a půjčení levorukého kontrabasu v 5 ráno v Lubech na česko-německé hranici se slibem stvrzeným krví, že se té base opravdu nic nestane. Velmi rychlý, ale opatrný převoz do Prahy, aby na ni jeden z finalistů, kontrabasista z italské kapely Nicola Guida Trio, mohl odehrát soutěžní set. Pak zase rychlý transport zpátky a modlení se, že s ní bude všechno v pořádku. V produkci platí prostě jedno, když připravuješ akci, vždycky se něco posere. 

 Letošní finále Jazzfruitu proběhne už 30. května a svého favorita mezi finalisty můžeš podpořit jak na internetu na streamu, tak naživo třeba z Karlova mostu nebo náplavky. Finalisté totiž zahrají na lodi plující po Vltavě doslova pro celou Prahu.

 Chceš soutěžit na Jazzfruitu? Přihlas se do 16. května vyplněním formuláře.